Mázhaus Pardubice

Mázhaus v Pardubicích dříve a dnes
aneb Jak se z vězení a výčepu stal výstavní prostor... 

Historie domu

Během procházky Pernštýnským náměstím v Pardubicích většina kolemjdoucích přehlédne šedý dům se světlou zeleno-modrou fasádou, který stojí v těsné blízkosti radnice. Budova si však zaslouží mnohem více a rozhodně stojí za návštěvu!

Dům číslo popisné 3 (Šišatkovský dům), jinak dům „U Svatého Václava“, byl postaven již před nabytím Pardubic Pernštejny. Za doby své existence vystřídal z různých důvodů mnoho majitelů. Většinou šlo o prodej nepříbuzným obyvatelům Pardubic a okolí. Původně gotický dům (vnitřek zachován – klenutí) byl po roce 1538 renesančně přestavěn. V průčelí domu můžete obdivovat gotické niky, barokní štít z 2. pol. 18. století a plastiku sv. Václava od Jakuba Teplého z roku 1799. Můžete také pozorovat, jak jednotlivá období – počínaje gotikou, přes renesanci k baroku, dále klasicismu – ovlivňovala vzhled domů na Pernštýnském náměstí. Dům čp. 3 sloužil také jako šatlava – čili vězení, a to od svého prvopočátku. 

Šatlava

Součástí Mázhausu je právě unikátní podzemní prostor bývalého vězení - šatlavy. Podzemí (gotické sklepení) je využíváno pro dětské interaktivní a audiovizuální výstavy, které jsou určené nejen rodinám s dětmi, ale také školním kolektivům.
Vstupné do Šatlavy 40 Kč/osoba.

Mázhaus v současnosti

V současnosti Mázhaus funguje jako prostor pro realizaci výstav. Ročně se zde uskuteční přes deset výstavních projektů. Svou práci představují jak místní autoři, tak hosté. Vystavují zde také žáci uměleckých škol. Mázhaus slouží zároveň jako komunikační prostor během kulturních akcí pořádaných na Pernštýnském náměstí. 
Vstupné do prostor Mázhausu ZDARMA.  

Co znamená slovo mázhaus a jaký je jeho význam

Obecně mázhaus značí část obydlí, rozměrnou místnost, která zaujímala celou přední část přízemí patrového gotického nebo renesančního měšťanského domu. Sloužil často rodině k provozování řemesla a příležitostnému občerstvení „pocestných“. Bohatí majitelé nebo pronajímatelé domů si mohli dovolit ubytovat několik povozů, koní, lidí, občerstvit je, poskytnout jim nocleh. Mázhaus nebyl vytápěný. Fungoval jako komunikační uzel, odtud směřovaly schody do (obytného) prvního patra a do sklepa, jako průjezd či průchod do dvora atd. Byl téměř vždy zaklenutý, velmi často s použitím asymetricky umístěného středního sloupu. Od ulice jej dělila plná zeď. V některých městech jsou mázhausy chráněny podloubími, což v případě Pardubic není, neboť Pernštejnové dbali na jednotnou „koncepci“ staveb. Mohli si to dovolit. Řadu domů vlastnili, financovali, tudíž si i „diktovali“ jejich vzhled.